Romány a beletrie
Třetí díl oblíbeného Deníčku moderního fotra je zároveň dílem posledním. Autor bezostyšně přiznává, že o svém synovi Čeňkovi napsal vše, co se dalo, a další dítě ani knihu by pravděpodobně nepřežil. Čeňkovi už jsou tři, plínky zkušeně zaměnil za nočník a svůj vyvinutý smysl pro vytváření domácího pekla dále zdokonaluje. Našemu fotrovi nastává údajně idylické období, kdy péči o hyperaktivní dítě převezme školka a další instituce. Nebyl by to ale Čeněk, aby každou novou situaci nepřetvořil v nový druh utrpení, a nebyl by to fotr, aby i tu nejšílenější situaci neuměl popsat s dokonale sarkastickým humorem.
POZOR! Viki je zpět! Nová kniha autora bestsellerů Další skvělá nálož vtipných a roztomilých příhod, které prožívají všichni dospělí, jejichž dítě se chystá do školy. Okouzlující a bezprostřední „kousky“ pětileté Viki jsou podané autorem, který má dar vidět humor běžných situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až máte pocit, že v tom nejste sami! Rozverné příběhy si získaly statisíce příznivců a ti se shodují v jediném: „Při čtení nejezte ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře.“
Těšte se na další skvělou nálož vtipných a roztomilých příhod očima odvážného otce. Okouzlující a naprosto bezprostřední „kousky“ čerstvě narozené Viki až do jejích dvou let jsou podané autorem, který má dar vidět humor běžných situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až máte pocit, že v tom nejste sami! S touto knížkou se budete chlámat, řehtat a slzet smíchy. Při čtení se skvěle odreagujete a vyčistíte si hlavu. Každý jednotlivý příběh vás nabije ohromným životním optimismem, který vám vydrží hodně dlouho. Je velmi pravděpodobné, že po přečtení několika kapitol se budete celý den přiblble usmívat a nevěřícně kroutit hlavou…
Jessie je holka, kterou nechtěli. Holka s dramatickým osudem, který se nakonec povede proměnit, i když to je za cenu náročné práce lidí kolem ní a také samotné Jessie. Torey Hayden v knize popisuje složité úsilí o získání důvěry malé holčičky, která už se bojí k někomu přilnout. Jessie neuvěřitelně lže, její lhaní je až patologické a slouží jí jako adaptační mechanismus. Alespoň někdy je za hrdinku, i když si to vybájí, a lži jí mají sloužit k tomu, aby ji někdo bral vážně. Díky vytrvalé terapeutické práci se jí ale podaří tuhle ochranu postupně opustit a stát se tím, čím doopravdy je malou, citlivou holkou.
Pro srdce, duši i mysl. Divadelní režisér vyhledává témata, ke kterým by uměl něco dodat. Hledá v příbězích z minulosti, naslouchá přítomnosti a vnímá náhody. Hledá a hledá a obyčejně nachází, až když už to vzdá, až když hledat přestane. Asi v takovém smyslu jsem se setkal s Danielem Pastirčákem. Jeho hluboký a nefalšovaný obdiv k T. S. Eliotovi mě strhl. Opravdu jsem do té doby nevěděl, že autor Pustiny napsal i několik divadelních her. Daniel mi vyprávěl stručně jejich obsahy a usoudil, že příběh Cocktail Party by mohl rezonovat i dnes. Na Slovensku by to bylo poprvé. Byl jsem šťastný, že jsme se setkali a pro naše diváky se objevil nový pramen. Daniel se pustil do překladu a my v Astorke do přípravy budoucí inscenace. Při rozboru textu jsme často volali Daniela na pomoc. Myslím, že musel velmi trpět, když poslouchal naše obavy, že divák Eliotovým metaforám a podobenstvím nebude rozumět. Říkal, že kdyby takhle přemýšlel on, nemohl by v kostele vůbec kázat. Nejbližší neděli jsem se vypravil do chrámu Církve bratrské. Byl jsem překvapený. Velmi překvapený. Daniel nás během výkladu Písma nepozorovaně převedl z dávných dob jakoby skrze zázračné dveře do současnosti a my jsme biblickou situaci pocítili jako bytostně svou. Nejprve zaujal naši mysl, nabídl názory vědy a filozofie, přidal i čistý pohled dětí ze školního hřiště a nakonec obrazy ze zahrad umění rozezvučel i naši představivost a nadvědomí. Takto zamyšlené a zasněné nás nepozorovaně vložil do Boží dlaně. Během celé homilie mu na tváři zářil šibalský úsměv. Všechno to bylo a stále je tak překvapivé. (Juraj Nvota)
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali. Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy! Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře! Autor má na sociálních sítích desetitisíce fanoušků, jeho příhody se objevují v mnoha tištěných i online magazínech a často se stávají virálními. Přečtěte si pár jeho příhod a bude vám jasné, proč.
"Jak jsme to tehdy říkaly? Má mě rád, nemá mě rád, miluje mě, věrně, tajně, kašle na mě. Při každé té krátké větě se odtrhl jeden lístek z akátové větvičky. Ten, který zůstal poslední, ten platil. Muselo se u toho samozřejmě myslet na někoho konkrétního a platilo to pak o něm. No jo, to bych mohla znovu zkusit. Na koho ale budu myslet? Namátkou a trochu zahanbeně jsem pomyslela: Bože, nepřijde ti to hloupé? V pomalé chůzi jsem začala odtrhávat jeden lístek za druhým a házela je za sebe, ovšem jako elektrizovaná jsem nedokázala vyslovovat jednotlivé stupně a míry lásky. V mé mysli tkvělo pouze jediné: Miluje mě, miluje mě, miluje mě. Nic jiného jsem nemohla vyslovit. Nešlo to. Poslední lístek tedy samozřejmě znamenal: Miluje mě. Moc dobře jsem věděla, o kom to platí.“
Když se potkali v avantgardní londýnské galerii Indica v listopadu 1966, bylo Johnu Lennonovi dvacet šest let a už byl ,,proslulejší než Ježíš". Yoko Ono, třiatřicetiletá Japonka z newyorkské fluxusové scény, vzbuzovala rozruch a provokovala svými výstředmostmi. John Lennon a Yoko Ono zinscenovali svůj vzájemný vztah jako happening a propagovali jednotu mezi uměním a erotikou.
Co může správný otec udělat pro to, aby jeho dva školou povinní kluci vykročili do života tou správnou nohou? Inženýr Spáčil má v tomto směru jasno. Jako obdivovatel drsných horolezců pro ně nachystá náročnou zkoušku odolnosti v odlehlé horské chalupě, samozřejmě bez mobilů a jiných vymožeností. Ovšem jeho smělý plán přeměnit zhýčkané synky v budoucí chlapy naráží na nečekané a mnohdy kuriozní překážky. O komické situace tak rozhodně není nouze a při čtení se báječně pobavíte!
Volné pokračování fejetonového hitu Anglického listí, ale tentokrát už z doby současné – učitelské, které sleduje běh školního roku. Každé období, každá sezona, se pak zaměřuje na nějaký aspekt anglického života; podzim je věnovaný školství, předvánoční období zběsilým nákupům a Santovi, jaro jídlu atd. Nejkratší je závěrečný oddíl léto, protože to je tady taky nejkratší… Přestože jsou Mé anglické sezony, jak už název napovídá, trochu osobnější než Anglické listí, je i tady spousta informací o životě za Kanálem. A dočkáme se i Velkého britského kvízu, u něhož (pozorný) čtenář některé získané poznatky zužitkuje. Je to tedy i trochu interaktivní a s netradičním závěrem, nemluvě o tom, že je ještě v textu originální anglický recept!
V předmluvě ke své třetí dobrojitřní knížce Václav Větvička prozradil zdroj inspirací ke svým nedělním rozhlasovým pořadům: je to jeho původní obor, botanika, díky jemuž prochodil kdejaký známý i zapomenutý kout naší země, české i moravské. A v Dobrých jitrech se pak spravedlivě podělil o své dojmy z takových koutů a zákoutí: dvě jitra byla česká, dvě moravská. Blata a Bozeňsko, Pálava a povodí Svratky – pokud nevíte, kde takové Bozeňsko leží, je o důvod víc, abyste Větvičkovu růžovou dobrojitrnickou knížku otevřeli. V posledních dvou letech ovšem Český rozhlas 2, stanice Praha odvysílala osm Dobrých jiter Václava Větvičky, takže je na čase přidat k předchozím čtyřem další: jsou také „geograficky vyvážená“, protože náměstí, mosty, Lhoty i Brody (včetně brodů) jsou v našich končinách opravdu od Šumavy po Beskydy. Ale jen v jednom z Brodů leží skutečný střed Evropy, jak kdysi předpověděl slavný Jaroslav Cimrman. V kterémže Brodě, vědí jen příslušní Brodští, a pak vy, kteří se do růžové knížky začtete. Růžová je proto, že ctíme tradici a Větvičkovy knížky jsou květinové. Když nejsou přímo o kytkách, tak je aspoň květiny provázejí do života na obálce. A proč volba padla tentokrát na šípkovou růži? To také autor vysvětlil sám v úvodu k této knížce, svěřené do vašich rukou s laskavou předmluvou Jiřího Vejvody, ředitele rozhlasové stanice Praha, Českého rozhlasu 2.
O dětech, mužích, zvířatech a životě s nimi Sbírka zdařilých fejetonů, příběhů a úvah s mnohdy překvapivou pointou, z nichž některé v uplynulých letech vyšly v časopise Život víry, další jsou nové, dosud nepublikované. V textech se odráží autorčina autentická, „všednodenní“ zkušenost maminky, manželky, křesťanky... – ale také její osobitý literární talent, schopnost poeticky i vtipně (a nezřídka s notnou dávkou sebeironie) popsat situaci a vystihnout hlubokou myšlenku. Povzbudivé, inspirující čtení. Knihu originálními grafikami ilustroval Miro Pogran. „Fejetony Zuzany Földesiové voní loukami. Mají kouzlo krajky i sílu zpovědi. Když pročítám soubor jejích textů, cítím tep a zrání života. Mateřství, manželská intimita, drobné každodenní prohry i radosti, to je knížka Nebe, babky a draci. Zuzana Földesiová patří k nejtalentovanějším autorům, kteří psali a píšou pro Život víry.“ Tomáš Dittrich, redaktor časopisu Život víry
Nevím jestli je rozumné psát svou vlastní autobiografii, ale prožila jsem tak zajímavý život a poznala jsem tolik nádherných lidí, že jsem se pokusila ta podivná léta od mého obrácení v roce 1981 až po současnost, zapsat. Otevřená klec je pokus vystihnout, co všechno se může stát obyčejné ženě, když přestane spoléhat jen na vlastní síly a začne víc spoléhat na Boží milost. – Marie Frydrychová
Částečně autobiografická prvotina Moniky Jaroškové o hledání lásky a smyslu života. Příběh o konfrontaci dvou pohledů na svět, v němž si hlavní hrdina musí vybrat svůj směr (podobně jako i čtenáři).
Fejetony a úvahy redaktora časopisu Život víry Ing. arch. Tomáše Dittricha Stránky této knihy jsou určitým průřezem historií církve i české kultury od poloviny 90. let. Promítá se v nich evangelikální myšlení a názory na různé oblasti života křesťanů a společnosti. Někdy nám připomenou nějakou tehdy aktuální událost, která před námi vyvstane v určitém kontextu. V mnohém jsou ale tyto texty nadčasové. (L. Ondráček)
To, že autorčin zájem o téma introverze tak neuvěřitelně zarezonoval, asi vypovídá o trendu naší doby – objevovat sílu v tom, co je (zdánlivě) slabé, a hodnotu v tom, co bylo dříve příliš nenápadné. Miliony lidí tak přijali, že jsou introvertní či plaší, a zjistili, že právě díky těmto vlastnostem jsou dobří posluchači, kteří dovedou navazovat hluboké vztahy. Že jsou v kontaktu se svým vnitřním já. Že zvládnou všechno to, co je běžné pro extraverty, jen si poté musí zalézt někam na klidné místo a načerpat energii. Mnoho lidí Susan Cainové řeklo, že by si bývali rádi její knihu přečetli, když byli děti, dospívali nebo se sami stali rodiči introvertních dětí. A právě pro ně napsala Tichou sílu. Zde se zaměřuje na důležitá témata života dětí a dospívajících (škola, společenský kontakt, koníčky, domov), dává užitečné tipy (jak si uvědomit sílu své povahy, nebo naopak vystoupit z komfortní zóny), dělí se o svůj příběh i výpovědi mnoha introvertních dětí a dospívajících a knihu zakončuje doslovem pro rodiče a učitele. Kniha je určena pro introvertní a plaché děti a dospívající, jejich rodiny a ty, kdo s nimi profesně přicházejí do kontaktu.
Knížka o hledání ztraceného světa a času, který se už nikdy nevrátí. Je tam hodně jakýchsi miniaturních příběhů či úvah mezi humorem, smutkem a lidovým mudrováním. Větrné mlýny si překvapivě našly čtenáře ve všech generacích – každého tam nejspíš oslovuje něco jiného. Původně vznikaly tyhle texty jenom coby jakési promluvy či minipovídky, jež dostávaly formu básní až později. Jako samizdat se dostaly Větrné mlýny mezi relativně úzký okruh lidí v roce 1983. Oficiálního vydání se pak dočkaly po pádu komunismu. Momentálně se připravuje nové vydání, jež bude obsahovat dvojnásobek básní oproti předchozí knížce. Už pro samizdatové vydání vytvořil Jaro Beliš sérii akvarelových ilustrací, jež dětského ducha této knihy skvěle vystihly. Výtvarně ji pak nezaměnitelně zpracoval Julo Nagy. Přímo typickými se posléze staly také mlýnky malé Márie Rausové (5 let). Ostatně, jeden z nich vás nyní vítá na hlavní stránce tohoto webu. Motto: V úvodu je tato knížka věnována “každému, kdo zjistí, že se v ní píše také o něm”. Ukázalo se, že je věnována mnoha lidem. Původní náklad (5000) byl docela rychle vyprodán a dnes už se Větrné mlýny neseženou snad ani v antikvariátu.
Je Štědrý den a u sváteční večeře se sešlo sedm velmi rozdílných žen. Sedm žen úzce spojených s jediným mužem – Vittoriem. Sedí tu jeho matka, sestra, současná i bývalá manželka, milenka a dvě dcery, každá z jiného vztahu. Všechny tu čekají, ale Vittorio nepřichází. Místo něj dorazí pouze záhadná esemeska – několik slov, která učiní jeho absenci ještě mnohem znepokojivější. Prázdnota, kterou po sobě Vittorio zanechává, je plná otazníků. A rozprostírá se nejen na prázdné židli, ale i v duších těch, které Vittoria milují. Aby se z jejího sevření vymanily, musejí všechny jeho ženy v následujích dnech, týdnech a měsících nalézt odvahu zbavit se naučených stereotypů a třeba se i jedna o druhou opřít. Možná pak ve Vittoriově absenci objeví příležitost nahlédnout na věci z nové perspektivy. V nemilosrdně ironické frašce Cateriny Bonvicini se věci mohou kdykoliv zvrtnout s téměř thrillerovou nečekaností, i ta nejsympatičtější osoba se může ukázat v nelichotivém světle a každé odhalení zpravidla má rub i líc. Všechny jeho ženy je příběh o lásce, o nepřikrášlených rodinných i milostných vztazích a všem, co si do nich společnost projektuje. Najít vlastní svobodu je běh na dlouhou trať, a je to právě absence muže, co konečně dává všem jeho ženám možnost prohlédnout a otevřeně promluvit. Vychází za podpory Ministerstva kultury České republiky.